Domácí pickles – ředkvičky

To, že probiotika jsou pro nás prospěšná a vlastně spíš nezbytná mrňavoučká stvoření, se dnes běžně dozvíme i z reklamy v televizi. Ale to, že kvůli tomu nemusíme kupovat Activii, Actimel a nebo speciální kapsle v lékárně, se už tak běžně neříká. A nebo říká :-) Stačí totiž pustit se třeba do domácí výroby pickles/kvašené zeleniny. A ani to nemusejí být ředkvičky, ale můžou, hlavně když je jich teď na jaře všude tolik :-) Pokud vás kvašení/fermentace zaujalo a ještě jste nenarazili na Zkvašeno, určitě se tam podívejte. Je to úžasné a inspirující čtení, a nebo si rovnou kupte Sílu přírodní fermentace.

Nedá se říct, že by kvašená/fermentovaná zelenina byla lepší nebo zdravějíší než ta syrová. Je prostě jiná – chutí, barvou, texturou, působením na naše tělo... Vyzkoušejte a uvidíte :-)

• 3 svazky ředkviček
• 1 l vody
• 1 vrchovatá lžíce soli (cca 21 - 23 g jak se vám jí povede nabrat)

Připravíme si dostatečně velkou sklednici. Ředkvičky očistíme, okrájíme zbytky stonků a kořínky a rozkrojíme na menší kusy – budou tak rychleji prokvašené, než když je necháme v celku. Nasypeme je do připravené sklenice a zalijeme vodou, ve které jsme nechali rozpustit sůl. Zatížíme čistým velkým kamenem nebo taky třeba malým talířkem, tak aby byly všechny ředkvičky potopené a necháme kvasit někde v klidu, kde nám nebude sklenice překážet a kde bude dost tepla a nebude na ní přímo svítit sluníčko. Sklenici NEZAVÍRÁME. A teď už nezbývá než čekat.  Jestli to bude 1, 2, 3, 4... dny záleží na teplotě. V létě bude kvašení probíhat rychleji než v zimě. Průzračná voda se napřed zakalí a v případě ředkviček i časem obarví do růžova. Na povrchu se objeví bublinky, což znamená, že kvašení úspěšně začalo, a až bublinky zase zmizí, je dokvašeno :-) Sklenici zavřeme a dáme do lednice.

Sklenici sice nesmíme na začátku a během kvašení vzduchotěsně uzavřít, jinak by neproběhlo, ale je dobré přikrýt hrdlo něčím prodyšným, aby se kromě bakterií mléčného kvašení do té naší/vaší/mojí sklenice nenastěhovaly i octomilky nebo nějací jiní nevítaní hosté. Stačí papírový kapesníček, ubrousek, nebo třeba stará utěrka a zajistit gumičkou nebo převázat provázkem.

Ve sklenici se mezi jednotlivými ředkvičkami budou v průběhu kvašení tvořit bubliny. Je proto dobré občas sklenicí zatřást, aby bubliny vyplavaly. A když vám při tom třesení vyplave i nějaká ta ředkvička, je třeba jí vrátit zpět pod hladinu (pod kámen :-) ).

A ještě neco málo o vodě a  o soli... čím méně budou chemicky upravené, tím líp. U soli to znamená, že nechceme nic, co v sobě má přidaný jód, fluór, protizpékavé látky,... a v případě vody je ideální pramenitá (studánka/studna) a nebo alespoň filtrovaná/ nebo jí nechte pár hodin odstát a nebo jí převařte a nechte vychladnout. Čím víc chemických úprav (jak u vody tak u soli), tím větší šance, že se v té naší/vaší/mojí sklenici bakterie mléčného kvašení nezabydlí. Nebude se jim tam totiž líbit :-(

Ředkvičky jsou ryze jarní záležitost. V létě je u nás vystřídají květák, okurky a někdy i mrkev a od podzimu dál kvasíme zelné saláty (h)různého složení, ale o tom až někdy jindy :-)